Ocet je základní surovina, kterou najdeme snad v každé domácnosti. Nejčastěji ho používáme v kuchyni, tam však možnosti jeho využití zdaleka nekončí. Ocet odmašťuje, ničí bakterie i plísně, odstraňuje pachy, dezinfikuje, ale i změkčuje prádlo.
Hodně lidem vadí jeho silné "aroma", kterého se lze snadno zbavit výrobou domácího octového koncentrátu. Výroba nemůže být jednodušší, potřebujete jen skleněnou lahev nebo zavařovačku, ocet a slupky z citrusů. Nádobu naplníme do 3/4 slupkami, zalijeme octem, uzavřeme a uložíme alespoň na měsíc (ideálně na dva) do temna, kde ho necháme louhovat. Můžete použít slupky z citrónu, pomeranče, ale i limetky, grepu či pomela.
Budete se divit, jak intenzivně se vylouhované ovoce rozvoní a překryje typický octový zápach. Kdo by chtěl něco netradičnějšího, může použít místo slupek větvičky smrku nebo borovice, přidat koření jako je hřebíček, skořice a badyán, fantazii se meze nekladou.
Hotový koncentrát scedíme přes plátýnko a můžeme používat. Koncentraci zvolíme podle využití. Na úklid kuchyně či koupelny míchám roztok 1:1, na nábytek 1 díl octa a 3 díly vody. Pokud se zajímáte i o ekologické praní, takto ovoněný koncentrát nahradí i aviváž, stačí nalít 100 ml neředěného koncentrátu do přihrádky na aviváž, množství zhruba na 5 kg prádla. Ocet odstraňuje vodní kámen, takže pomáhá i v prevenci proti zanášení bubnu i hadic. Můžeme si vyrobit například i osvěžovač vzduchu, stačí 1 díl octa, 9 dílů destilované vody a pár kapek vonného oleje.
Tento výčet je jen zlomkem toho, na co všechno se dá tento čistič použít. Mimo úžasné citrusové vůně a čistících účinků, oceníte i jeho zdravotní nezávadnost vůči dětem i mazlíčkům a nízkou výrobní cenu. Mnohé z Vás určitě potěší i množství plastových lahví, které domácí výrobou ušetříte, jelikož si nebudete muset kupovat 5 různých prostředků, ale vyrobíte si jeden univerzální.

Když se řekne pes, většina z nás si vybaví štěkajícího německého ovčáka na dvorku uvázaného u boudy. Mnozí dokonce tvrdí, že mít psa v bytě je týrání. Nemusí to však tak být, naopak, někdy může být pes, který stráví den se svými lidmi v bytě, šťastnější než ten, který je celý den sám na zahradě. Je však nutné předem věci uvážit a udělat určitá opatření.

 
Oproti zavedeným představám, nezáleží ani tak na velikosti psa jako na jeho temperamentu a na čase, který mu jste schopni věnovat. Pokud je někdo z rodiny celý den doma a je ochoten se psu během toho času opravdu věnovat, pak je možné si pořídit i opravdu aktivní plemeno, jakým je třeba Jack Russel teriér.
 
Na druhou stranu, pokud celá rodina odejde na osm hodin do práce, potom je dobré rozmyslet si, zda je pes vůbec vhodným společníkem. Pokud jste před odchodem do práce a po návratu ochotni věnovat minimálně hodinu až dvě aktivní procházce se psem, bez ohledu na to, jak unavení jste či jak brzo byste museli vstávat, pak s nějakým klidnějším plemenem nebude až takový problém. Zde se dají doporučit klasická pokojová plemena, jako jsou mops, pekinéz či maltézáček.
 
Další věcí, kterou je nutno uvážit, je velikost psa. Nejde ani tak o to, že by velký pes zabíral mnoho místa. Problémem je, že například malá štěňata by neměla chodit do schodů a ze schodů, není to totiž nejlepší pro vývoj jejich kloubů. Také je nutno uvážit možnost, že pejsek může mít ve stáří problémy s klouby, nebo se zraní, a nebude zvládat chůzi po schodech. A zatímco vynést například maltézáčka do pátého patra není až takový problém i když nejede výtah, u třicetikilového ovčáka či retrívra je situace horší. A nesmíme zapomenout, že tohle nás čeká pokaždé, když náš pes bude potřebovat vyvenčit.
 
Zde narazíme na další překážku. Pokud máme dům se zahradou a náš kamarád nás brzy ráno probudí s tím, že potřebuje vyvenčit, jednoduše ho pustíme ven. Pokud žijeme v bytě, musíme se obléknout, nasadit obojek a jít ven, což může být nepříjemné zvláště v zimě.
 
S venčením souvisí i úklid psích výkalů. Zatímco na vlastní zahradě je můžeme uklidit dle vlastního uvážení, pokud bydlíme v paneláku a chodíme tedy venčit na veřejná prostranství, máme povinnost po našem miláčkovi uklidit okamžitě, i když někdy, zvláště za tmy, může být těžší produkt najít.

 
Na druhou stranu je nutné říci, že obvykle psi žijící v bytech jsou lépe socializovaní. Chodí totiž mnohem častěji ven, a to obvykle především na sídliště, kde je neustále spousta cizích lidí i psů. Brzy se tedy naučí, jak s nimi vycházet.
 
Za mne tedy psa do bytu rozhodně ano, avšak až po pečlivém rozvážení situace a výběru plemene.

Existuje jen málo míst v domácnosti, kterou jsou tak vystaveny nečistotám, mastnotě a bakteriím jako jsou vaše kuchyňské skříňky. Usazuje se na nich mastnota z vaření, kondenzuje na nich voda z rychlovarné konvice a často se na ně vylije kde co. Tohle všechno ovlivňuje životnost skříněk a často vyžaduje alespoň minimální údržbu každý den.

Nejstarší a nejrozšířenější způsob jak všechno umýt je samozřejmě teplá voda, ve které rozředíme univerzální čistič na kuchyňské povrchy, houbička a vlastní píle. Měli bychom ovšem mít na paměti, že univerzální čistič a hrubá houbička nemůže být použita na všechny druhy povrchů. Pokud použijeme čistič, který se s daným povrchem „nekamarádí“ můžeme napáchat více zla než užitku.

Při čistění musíme rozlišit hlavně, z jakého materiálu jsou skříňky vyrobeny. Jak čistit dřevěné, malované, kovové kuchyňské linky? Tím se budeme zabývat níže.
Většina dřevěných skříněk se dá vyčistit tím, co už doma dávno máte. Obecně platí, že i dřevěné povrchy se dají čistit běžným saponátem. Musíte ovšem použít na jeden díl saponátu dva díly vody. Po nanesení čisticího prostředku otřete všechny povrchy ještě navlhčeným hadříkem a poté otřete suchým hadrem.
Pokud chcete používat jen ekologické mycí prostředky, doporučujeme ocet a jedlou sodu. Obyčejný kuchyňský ocet stačí zředit s vodou, čímž získáte výborný odstraňovač mastnoty. Další ekologický prostředek na mytí je jedlá soda. Prášek smíchejte s vodou a získáte tak pastu na nejhůře odstranitelné skvrny.

Jak vyčistit skříňky s nátěrem? Jelikož jsou tyto povrchy ošetřeny barvou na olejové bázi, jsou mnohem odolnější než dřevo. Můžete proto použít všechny výše popsané prostředky. Výhodou těchto skříněk je fakt, že můžete použít i hrubější houbičku.
Posledním nejrozšířenějším typem skříněk jsou kovové. Kovové skříně jsou na údržbu nejjednodušší. Lze použít všechny typy mytí, které jsme již zmínili s výjimkou jedlé sody. Kov je také háklivý na rez, dostatečně proto skříňky utírejte.