Existuje jen málo míst v domácnosti, kterou jsou tak vystaveny nečistotám, mastnotě a bakteriím jako jsou vaše kuchyňské skříňky. Usazuje se na nich mastnota z vaření, kondenzuje na nich voda z rychlovarné konvice a často se na ně vylije kde co. Tohle všechno ovlivňuje životnost skříněk a často vyžaduje alespoň minimální údržbu každý den.

Nejstarší a nejrozšířenější způsob jak všechno umýt je samozřejmě teplá voda, ve které rozředíme univerzální čistič na kuchyňské povrchy, houbička a vlastní píle. Měli bychom ovšem mít na paměti, že univerzální čistič a hrubá houbička nemůže být použita na všechny druhy povrchů. Pokud použijeme čistič, který se s daným povrchem „nekamarádí“ můžeme napáchat více zla než užitku.

Při čistění musíme rozlišit hlavně, z jakého materiálu jsou skříňky vyrobeny. Jak čistit dřevěné, malované, kovové kuchyňské linky? Tím se budeme zabývat níže.
Většina dřevěných skříněk se dá vyčistit tím, co už doma dávno máte. Obecně platí, že i dřevěné povrchy se dají čistit běžným saponátem. Musíte ovšem použít na jeden díl saponátu dva díly vody. Po nanesení čisticího prostředku otřete všechny povrchy ještě navlhčeným hadříkem a poté otřete suchým hadrem.
Pokud chcete používat jen ekologické mycí prostředky, doporučujeme ocet a jedlou sodu. Obyčejný kuchyňský ocet stačí zředit s vodou, čímž získáte výborný odstraňovač mastnoty. Další ekologický prostředek na mytí je jedlá soda. Prášek smíchejte s vodou a získáte tak pastu na nejhůře odstranitelné skvrny.

Jak vyčistit skříňky s nátěrem? Jelikož jsou tyto povrchy ošetřeny barvou na olejové bázi, jsou mnohem odolnější než dřevo. Můžete proto použít všechny výše popsané prostředky. Výhodou těchto skříněk je fakt, že můžete použít i hrubější houbičku.
Posledním nejrozšířenějším typem skříněk jsou kovové. Kovové skříně jsou na údržbu nejjednodušší. Lze použít všechny typy mytí, které jsme již zmínili s výjimkou jedlé sody. Kov je také háklivý na rez, dostatečně proto skříňky utírejte.

I když se na každém kroku setkáváme s tím, že máme rovnoprávnost, v praxi tomu tak zdaleka není. Ženy sice mají volební právo, přístup všude tam, kam chodí muži, najdeme je snad ve všech možných profesích a ve vysokých vedoucích funkcích, v politice. Ale co se týká zaměstnání, berou často na stejné pozici nižší platy, statistiky hovoří o více jak polovině pracujících žen. V soukromém životě je na jejich bedrech péče o děti, vaření, praní, úklid atd.

Pracovní vytíženost obou pohlaví se ale postupem času ve spoustě rodin dostala na stejnou úroveň a tak se muži pomalu a jistě museli ať už dobrovolně nebo z nutnosti, zapojit více či méně do chodu domácnosti. Stále více se setkáváme i s těmi, kteří jsou na rodičovské dovolené a zvládají to opravdu bravurně.

Jací jsou opravdu muži jako pečovatelé o domácnost a jaké nároky na ně mají jejich protějšky? Pánové asi jen těžce ponesou kritické připomínky k tomu, co doma udělali, přeci jen nejsou takový puntičkáři a perfekcionisté jako jejich přítelkyně či manželky, a ty jim samozřejmě každou nepatrnost okamžitě dají najevo. Možná to je i tím, že ženy mají potřebu mít vše pod svou taktovkou. Na tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše něco pravdy bude. Je to dáno od přírody a tak si pánové prostě spoustu věcí dělají po svém, a je jedno, zda se jedná o běžný úklid, vaření nebo praní, jinak také přistupují k výchově svých ratolestí. Z počátku se určitě hospodyňka v mužském podání bude potýkat s řadou problémů a nebude zdaleka tak dobrá jako bývají ženy, které to přeci jen mají víc v krvi. Ale jde hlavně o praxi a také toleranci, vzájemnou komunikaci a kromě kritiky také ze strany slečen a paní o pochvalu za byť i sebemenší dobře vykonanou práci. 

Domácnost je prostě dalším zaměstnáním na plný úvazek a zvládnout ji k běžné práci chce cvik a praxi.