I když se na každém kroku setkáváme s tím, že máme rovnoprávnost, v praxi tomu tak zdaleka není. Ženy sice mají volební právo, přístup všude tam, kam chodí muži, najdeme je snad ve všech možných profesích a ve vysokých vedoucích funkcích, v politice. Ale co se týká zaměstnání, berou často na stejné pozici nižší platy, statistiky hovoří o více jak polovině pracujících žen. V soukromém životě je na jejich bedrech péče o děti, vaření, praní, úklid atd.

Pracovní vytíženost obou pohlaví se ale postupem času ve spoustě rodin dostala na stejnou úroveň a tak se muži pomalu a jistě museli ať už dobrovolně nebo z nutnosti, zapojit více či méně do chodu domácnosti. Stále více se setkáváme i s těmi, kteří jsou na rodičovské dovolené a zvládají to opravdu bravurně.

Jací jsou opravdu muži jako pečovatelé o domácnost a jaké nároky na ně mají jejich protějšky? Pánové asi jen těžce ponesou kritické připomínky k tomu, co doma udělali, přeci jen nejsou takový puntičkáři a perfekcionisté jako jejich přítelkyně či manželky, a ty jim samozřejmě každou nepatrnost okamžitě dají najevo. Možná to je i tím, že ženy mají potřebu mít vše pod svou taktovkou. Na tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše něco pravdy bude. Je to dáno od přírody a tak si pánové prostě spoustu věcí dělají po svém, a je jedno, zda se jedná o běžný úklid, vaření nebo praní, jinak také přistupují k výchově svých ratolestí. Z počátku se určitě hospodyňka v mužském podání bude potýkat s řadou problémů a nebude zdaleka tak dobrá jako bývají ženy, které to přeci jen mají víc v krvi. Ale jde hlavně o praxi a také toleranci, vzájemnou komunikaci a kromě kritiky také ze strany slečen a paní o pochvalu za byť i sebemenší dobře vykonanou práci. 

Domácnost je prostě dalším zaměstnáním na plný úvazek a zvládnout ji k běžné práci chce cvik a praxi.