Filmy a sociální sítě ničí naše vztahy

Na vině jsou zejména média a sociální sítě. Filmový průmysl nám podsouvá úžasné příběhy o tom, kterak chudé děvče ke štěstí přišlo a ulovilo třicetiletého multimiliardáře s úžasnou vizáží, mozkem i sexuálními dovednostmi. Všude kolem nás jsou reklamy nebo profily se strojenými fotkami a počítačem upravenými lidmi. Pozorujeme, jak „to má být“ a máme před sebou obraz sociálních sítí a pop kultury. To, že má časté sledování sociálních sítí destruktivní účinky na naši psychiku, se ví už dávno. Ale sledovat krásné věci je návykové: ve své podstatě jsou totiž nekomplikované, a proto se nám sledují a adoptují velmi snadno. Vezměte si to na příkladu populismu v politice – líbí se nám jednoduchá řešení, protože jim rozumíme. A analogicky: o kolik je snazší se litovat a nadávat, než zatnout zuby a upřímně se zamyslet nad tím, co děláme špatně?

Pár na pláži

Ona jednoduchost se projevuje snad ve všech aspektech vztahů. Například už při počátečním výběru, kdy je pro nás tolik mužů příliš slušných (aneb všechny víme, co znamená hodnocení „on je hodný“) či fixovaných na matku, nedostatečně znalých etikety či s nevyhovujícím autem. A když ulovíme tu největší legendu místního baru, co jezdí senzačním sporťákem, je to nakonec taky špatně. Není totiž k zastižení 24/7, má podezřele mnoho kamarádek a neumí správně držet příbor. Po první hádce to vzdáváme, protože takhle jsme si to nepředstavovaly. Jak by taky ano, když nás často vychovávaly romantické filmy a dokonalé fotky na sociálních sítích. Čekáme, že bude všechno fungovat hned napoprvé a už navěky. Nechápeme, že vztah je jako organismus, který se vyvíjí, a my musíme s ním.
Dvojice na kole
Doba, kdy byl rozvod neakceptovatelný, je naštěstí pryč, ale my jsme s postupem času zapomněly, že vztahy jsou o kompromisech a neustálé práci. A často si na svém partnerovi vybíjíme frustraci, protože ho bereme za jistého a přestáváme k němu chovat základní lidský respekt. V hodnocení jsme přísnější a ostřejší než na jiné lidi, máme mnohem vyšší nároky a neuvědomujeme si, že k nikomu jinému bychom si tolik nedovolily – často se snižujeme i k ponižování partnera, jako bychom na to snad měly jakékoli právo. Měly bychom si uvědomit, že zůstat s někým třeba celý život je vzácný a ušlechtilý stav, na kterém je třeba pracovat. Začněme třeba tou úctou a zamysleme se nad tím, kdy jsme naposledy svého partnera obdivně pochválily. A hlavně: přestaňme už konečně na své muže nadávat s kamarádkami.